Střípky z emailu a SPAM

Minulý týden se mi poštěstilo a hned na devět emailů se mi vrátilo nedoručených. Když se to stalo poprvé, nechal jsme to být, ale jelikož jsem se týden marně snažil napsat do eshopu, kterému zároveň nefungovaly telefony, rozhodl jsme se jednat podle emailu.

Létání, cigarety a vláda v dnešním Metru

Občas se mi zadaří a přečtu si cestou do práce Metro. A občas se mi mezi reklamami podaří nalézt i nějakou zajímavost. Co mne zaujalo dnes?

Vesmír a internet

Jako malého kluka mne fascinovala nekonečnost vesmíru. Nekonečnost, která se navíc rozpíná všemi směry stejně rychle. Ale našel jsem si model s jednou dimenzí navíc, který mi vyhovuje (byť je hodně generalizovaný), a mohu teď klidně spát.

Škodí nebo neškodí úsporné zářivky? A opravdu ušetříme?

Po dlouhé době se ke mně dostal mail, který se tvářil jako hoax. Francouzská novinářka Annie Lobé varuje před užíváním úsporných žárovek. Mail zřejmě koluje po internetu již delší dobu, nicméně s ukončením prodeje klasických žárovek na konci srpna, se znovu vydral na povrch.

Kreditní karta Citi Life – rozčarování

Dvojnásobná radost při každém nákupu. Co je to ta dvojnásobná radost? To je otázka definice. Život s kreditkou od Citi ale určitě není nudný. Člověk nikdy neví, co se mu kdy stane. Za svůj život jsem využíval karty ČSOB, KB, ČS, GE a mBank. To, co se mi děje s kreditkou od Citi, je však unikát.

Světlo a tma, nahoře i dole

V posledních dnech jsem si užíval světla i tmy v různých výškách i hloubkách. V prostorách rozsáhlých a zároveň stísněných. Samotného mne až překvapilo, kolik paralel je možné vymyslet pro pohled z letadla letícího nad mračným pohořím a mžourání ve tmě hluboko v nitru Labských pískovců.

Západ slunce nad mraky

Světlo čelovky v podzemí Labských pískovců

Obdobné pohledy se většinou naskytnou každému z nás a mnozí je bez uzardění rovnou pošlou na smetiště zapomnění s nálepkou "kýč". Pro mne mají ale cenu velkolepého okamžiku, který se nikdy nevrátí, a stojí za to si ho zapamatovat. Třebas jde o netradičně tradiční pohledy.

Kreditní karta Citi Life – první dojmy

Dosud jsem používal kartu od GE Money Bank a s maximální spokojeností. Nicméně to jedno procento rozdílu u odměny za platby děla za rok zajímavou částku, a proto jsem se rozhodl pro změnu. Pořídil jsem si kreditní kartu Citi Life od Citibank. Pro mne podstatné parametry byly následující:

• Možnost dodatkové karty (zdarma)
  
• Nějaká ta odměna za placení s kartou (2 %)
  
• Možnost přímého inkasa celé dlužné částky (ta tu je)
  

Jak už to ale bývá – když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. I kreditka od Citi má svá ale. Jako člověk žijící na internetu telefon používám spíš na stahování pošty, než na telefonování. S GE jsem si zvykl na to, že online jde skoro vše. Jaký byl můj šok, když jsem narazil na proces aktivace karty u Citi. Připadal jsem si zpět v letech devadesátých na sklonku minulého tisíciletí.

Vzal jsem to sportovně a s vědomím, že kartu aktivuji pouze jednou, jsem se pustil do telefonického procesu. IVR je dost uspěchané a na zadání 1 a 4 pozice z šestimístného čísla vám dají tak sekundu. Ale dá se. Po téměř půl hodině jsou všechny PINy nastavené a karta aktivovaná. Mimochodem, není mi jasné proč v Citi 10x snižují počet kombinací pro PIN tím, že nesmí začínat nulou. Řekl bych, že to po nich VISA určitě nechce. Karta aktivována, limity nastaveny a jde se na Citi Online – ať vidím, kde budu tu svoji novou kartu spravovat.

Šok první

Při generování přístupu do Citi Online to po mně chce číslo karty a PIN. Další prostor pro hackery. Ve spolupráci s opravdu „intuitivní“ doménou jde o ideální prostor, jak zjistit zaráz vše potřebné.

Šok druhý

Přihlášení je chráněno mobilním klíčem, což vzhledem k předchozímu kvituji s povděkem, nicméně nemohu se zbavit dojmu, že se mi stránka nenačetla celá a chybí mi css styly. Po bližším prozkoumání jsem bohužel zjistil, že se mýlím. To co je přede mnou je Citi Online v celé své „kráse“. Mám přímé bankovnictví u 4 bank, a tak si neodpustím je srovnat z pohledu uživatele:

• GE – funkční, hezké, použitelné na mobilu i desktopu.
  
• mBank - je funkční, design jim dělalo asi IT. Na druhou stranu, zvykl jsme si rychle.
  
• FIO -- vypadá to, že při tvorbě dali volnou ruku IT, design a UX nikdo neřešil.
  
• Citi – tak tady jsem na vážkách, skoro to vypadá, že IT dělalo UX a marketing programoval.
  

Šok třetí

Bacha na chybové hlášky. Pokud na vás vyskočí hláška, že k vaší kartě není přiřazené telefonní číslo (poté, co se nalogujete přes mobilní klíč), zkoušeli jste zřejmě něco, co byste dělat neměli, ale programátoři to zapomněli ošetřit. Taky nápověda je velmi návodná. Až asi páté heslo, které splňovalo podmínky uvedené v nápovědě, prošlo i formálními kontrolami ve formuláři.

Šok čtvrtý

Co to vidím za data? I když jsem si upravil limity na kartě, v Citi Online se změna projevila až druhý den. I když jsem kartou platil, transakci jsem neviděl. V Citi Online jsou totiž vidět pouze zaúčtované transakce, Takže když se nalogujete a zjistíte, že máte nižší disponibilní zůstatek, tak stejně nezjistíte, jestli je to proto, že jste v pátek platili v restauraci a už si to nepamatujete, nebo vám někdo v sobotu kartu zneužil a zaplatil třeba pomocí NFC bez nutnosti zadávat PIN. Blokace se tu prostě neobjevují. Což obzvláště u karty považuji za hrubý nedostatek.

Šok pátý

To, že Citi Online je pro správu karty nepoužitelná aplikace již vím. Zkusil jsme se zeptat, zda se s tím bude něco dělat. Co mne šokovalo, bylo vyjádření operátorky ve stylu: „Nedávno jsme nasazovali novou verzi internetového bankovnictví. Zatím si nikdo nestěžoval, že by chtěl vidět blokace a žádná podobná úprava se neplánuje. I tak víme o spoustě dalších chyb, které je ještě třeba opravit.“ Je to hodně zkrácená parafráze, ale fakt, že nejde o 10 let staré řešení, ale něco, co se nedávno aktualizovalo, mne uvedl v úžas stejně jako skutečnost, že i v těch velmi omezených funkčnostech přímého bankovnictví, jsou ještě další chyby.

Co říct závěrem?

• Navzdory všem ale, karta mi jako produkt připadne dobrá a nechám si ji.
  
• Přímé bankovnictví (pokud se to tak dá nazvat) je otřesné a styděl bych se za ně, nicméně odpovídá to i péči, kterou věnují internetu obecně. Mimochodem, vyřízení "online" žádosti trvalo téměř tři týdny.
  
• Budu optimista a věřím, že proces převádění odměny zpět na kartu bude snazší.

Zvolská Homole, aneb co jsme se dozvěděl od mravenců

V sobotu jsem poněkud neplánovaně vyrazil na výlet po naučné stezce Zvolská Homole. Počasí pro tuto stezku nebylo zcela ideální. Hlavní část vede po kraji srázu nad Vltavou, kde se naskýtají nádherné výhledy na říční údolí. Bohužel viditelnost byla slušná tak na 20 metrů, takže při prvním pohledu do údolí jsem ani dna údolí nedolédl. Během dne se mi obzory poněkud rozšířily.

Zajímavější však pro mne byly informace na jednotlivých cedulích v okolí stazky. Geologie a flóra této oblasti jsou unikatní. I po letech od ukončení studia na fakultě jsem byl potěšen, že si stále něco málo pamatuji. Navíc jsem si zařadil některé zavlečené dřeviny k původnímu kontinentu. Co mne však zaujalo nejvíce byla cedule s informací o mravencích. Možná to bylo proto, že obsahovala zajímavá čísla. Pro ty mám prostě slabost.

Věděli jste třeba, ža existuje asi 10 000 druhů mravenců a na každého člověka jich připadne cca 1 000 000? Nebo, že královna (pokud se o ni dobře starají a nic nepředvídaného neukončí její život dříve) se může dožít až 20 let? Já ne. Trochu jsem se vyděsil při představě, co by se stalo, kdyby si mravenci uvědomili celý svůj potenciál. Možná by to bylo ještě zajímavější a dramatičtější než Válka s mloky.

V něděli na shromáždění KS Praha - Jihovýchod jsem si ale uvědomil ještě další rozměr. Jeden z mých oblíbených veršů v Bibli je Přísloví 6/6.

Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.

Vždy jsme si myslel, že výklad je jednoznačný. Mravenec je pracant, tak nezahálej, protože pečené holuby létají jen v pohádkách a koláč se sám neupeče. Včerejší vycházka však dodala verši trochu širší dimenzi.

Mravenec žije ve společenství (mraveništi). Stejně tak i člověk žije ve státě. A stejně tak i křesťan je součástí církve. Na rozdíl od člověka je však mravenců v rámci jednoho lokálního společenství mnohonásobně víc (přestavte si, že by v Praze bydlela miliarda lidí), takže musí pracovat systematičtěji, aby prosperovali. Na co dalšího vedle úžasného nasazení se tedy ještě dívat, abychom zmoudřeli?

• každý má své místo, a to je důležité (představte si, kdyby všichni chtěli být královnou). Něco podobného se píše i v 1. Korintským 12/14n.
• v okamžiku, kdy je mravenec oddělený od svého společenství, pomaličku úmírá, protože pro svůj život potřebuje ostatní. Tady mne napadla pro změnu paralela s Kazatel 4/10.

Jak je vidět, i zdánlivě obyčejný výlet v mlze a drobném dešti může mít nečekáný přínos. A jak jsem napsal již v úvodu, postupem času se mi obzory (nejen ty lokální) rozšířily.

Úřední šiml opět zařehtal

Znáte to, jednou za čas zařehtá úřední šiml. Loni to bylo okolo popelnic. Má sestra a její dva synové se dostali do „dluhů“. Neplatili totiž v Třebíči za popelnice. Proč taky, když bydlí v Margate v Anglii. Nic na plat, sestra měla stále trvalé bydliště v Třebíči, tak ho automaticky dostali i kluci. A kdo má trvalé bydliště, ten musí platit J
Dnes šiml opět zařehtal. Od července je třeba mít i pro novorozence pas, a tak jsme ho šli nechat vystavit. Patřičně vybaveni všemi doklady totožnosti a rodnými listy jsme dorazili na úřad. První věc, kterou dítě potřebuje ještě dřív než pas, je potvrzení o státním občanství. Pokud byste to nevěděli, rodný list čecha i cizince narozeného v ČR je totiž stejný. Proč se občanství nezapisuje do RL přímo je mi záhadou, protože obě věci má na starosti matrika.
Šli jsme tedy pro ono potvrzení a zjistili, že do roku 1953 bylo statní občanství udělováno na základě místa narození. Po roce 1953 na základě občanství rodičů. Pokud tedy chceme vystavit potvrzení o státním občanství pro Tádu, musíme doložit kompletní historii od roku 1953, jak jsme se k občanství dostali my. Jelikož naši rodičové jsou narozeni až po roce 1953, musíme prokázat, kde k občanství přišli oni. No není to krása? Pro vydání jednoho pasu je najednou potřeba projít údaje na sedmi rodných listech. Naštěstí spolu matriky komunikují a mohou si příslušné dokumenty vyžádat. Nicméně není to okamžitě.
Už se těším, co nás potká příště. V tomto státě se člověk opravdu nenudí.
PS: Zmiňoval jsem se o tom, že jsem kvůli jiné úpravě zákona musel nastoupit na jeden den na mateřskou?

Proč jsme tak dlouho nepsal?

Pozorní čtenáři (a zřejmě i ti nepozorní či náhodní) si jistě všimli, že můj poslední příspěvek se týkal mobilního telefonu. Co to, že od té doby nepíšu? Že by se nic nedělo? Zapomněl jsem heslo a ač chci, nemohu psát? Ne, tak to není. Věc je prostá a důvody následují.

• Nějak se mi nedostává času. Trapná výmluva, že? Vždyť času mám stejně jako důchodci, bezdomovci, právníci i vrcholní manažeři - 24 hodin denně.
• Dost času na internetu strávím na mobilu. Ten ale není použitelný pro práci ani pro psaní texů. Pomalu jsme se tedy přesunul z pozice autora, do pozice konzumenta obsahu.
• Třetí a největší metla jsou sociální sítě. Z pracovních i soukromých důvodů jsem jich obsadil hned několik (Facebook, Google+, Twitter, Blogger) a s příchodem mobilu se sbírka rozšířila o další (Foursquare, Latitude). Pokud by měl člověk sledovat vše, co se zde děje, tak by to vydalo téměř na plný úvazek.

Postupně jsem tedy začal jednotlivé sítě zanedbávat a hledat tu jednu jedinou, která bude mým hlavním komunikačním nástrojem. Zatím jsme si nevybral. Před příchodem Google+ už to vypadalo na Twitter, ale možná integrace portfolia služeb Google do Google+ davá šanci i této síti. Zatím je služba v plenkách (byť první krizi již má za sebou), ale potenciál pro růst tu je. Takže uvidím, jestli příští blog se tu neobjeví napsaný přes Google+ a s geolokací.

Nová hračka

Tak je to tady, už i já se zařadil k dlouhé řadě těch, co mají chytré telefony. Psát blog se na tom moc nedá, ale telefon je to šikovný. A jak, že se jmenuje? Nexus S - vlajková loď Googlu.