Cesta do Finska - první dojmy

Něco na úvod

V sobotu v Třebíči (a nejen tam) sněžilo a mrzlo, takže trochu vázla doprava. V neděli jsem jel zpět do Prahy a vypadalo to, že vše je již zase v normálu. To jsem ale nevěděl, že vítr, sníh a mráz se přesunuly do Finska. A do Finska jsem se přesouval i já. Má výprava vedla do země krátkých dnů a dlouhých nocí (v létě naopak), do města nedaleko od polárního kruhu (tedy spíš kružnice a i to je dost velká generalizace) - Oulu.

Helsinki
Z Prahy jsem odlétal s drobným zpožděním. Jelikož mne v Helsinkách čekaly tři hodiny průzkumu tohoto malého letiště, nevadilo mi to. Přílet do Helsinek byl kupodivu načas (pilot zřejmě znal zkratku), nicméně než jsem si vystál frontu na další boarding pass do Oulu, změnili mi odlet z 21:30 na 23:10. A nejen mně. Vítr, sníh a led zpozdily téměř všechny lety po osmé hodině. Něco kolem jedenácté se změnil odlet na 00:15. Než jsem stačil dát vědět Zdence, že přijedu později, změnili odlet na 00:45 a pak pro jistotu let zrušili úplně. Nakonec nás spojili ještě s jedním letem a Helsinky jsem opouštěl o půl druhé se čtyřhodinovým zpožděním. Díky tomu jsem během 7 hodin, které jsem takto získal, přečetl celé Lidovky a Život víry. A to včetně inzerátů a tiráže.

Oulu

Do Oulu jsme přiletěli za cca 1 hodinu. Trochu jsem se koukal, jak a kudy letíme, a zaujalo mne, že na 1000 km cesty se 200 km stoupá do 11000 m a nabírá se rychlost mezi 700 až 800 km/h. Jen, co se to trochu rozjede, už se brzdí, takže cca 200 km před Oulu se začala snižovat rychlost na 500 km/h a postupně i výška.

Přistání proběhlo v pohodě, pouze ke konci na to musel pilot víc dupnout, aby dobrzdil, takže vepředu popadaly nějaké nepřichycené tácy. Překvapení mne čekalo při výstupu z letadla. Letiště v Oulu je malé a od letadla se do haly chodí pěšky. Ačkoliv byla plocha posypaná pískem, bylo velmi lehké uklouznout na ledu, který se pod pískem a sněhem skrýval. Jak na tomhle zastavil z 300 na 0 za pár sekund?! Předpokladám, že runway je ošetřená ještě o kousek lépe, ale klobou dolů. Já bych tu měl problém ubrzdit v té rychlosti bez smyku i osobák.

Další část mé cesty se odehrála v hale u zavazadel. Patřil jsme k těm, kterým zavazadla přiletěla. V případě tohoto letu, to nebyla věc tak samozřejmá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Odhadem nepřiletěla zavazadla asi 10 lidem.

Cesta do města

Zavazadla mám, stojím na letišti a čelím další výzvě. Autobusy z letiště jezdí do půl druhé a ráno od půl šesté. A teď jsou tři. Takže zbývá taxi. Jenže já mám u sebe hotovost na bus a bankomat nikde? Tak jsem začal shánět někoho, kdo by jel taky do města a na taxi bychom se složili. Po chvilce jsem se dal do řeči s jedním klukem, co se s kamarádem vracel z konference v San Francisku (byl jedním z těch, kterým nepřiletěly batohy). Jelikož bydlel v centru, dohodli jsme se a oni platili cestu do města a já na univerzitu. Ve výsledku mne to vyšlo ještě levněji než noční autobus. O půl čtvrté ráno jsem již byl na koleji. Takže jsem tu. Uff. 

A je tu dovolená

Od včerejška mám dovolenou. V práci jsem vše předal a těším se na dva týdny dobře stráveného času se svojí ženou. A aby dovolená začala pořádně zvesela, hned první den jedu na veselku. Zrovna teď polyká autobus, ve kterém sedím, kilometry dálnice na Třebíč. Letos je to již čtvrtá svatba. A to nepočítám tu naši. Tolik radosti v jednom roce. Jsem zvědavý, jestli podobně úspěšný rok bude i ten příští.

Za "luxus" se platí

Ano, o tom asi nikdo z nás nepochybuje. Většinou se však ona luxusní část služeb či výrobku vyzdvihuje, aby byla se značkou spojena a ta z této povědomosti mohla těžit. Teprve pokud získám něco navíc (většinou jde o záruku kvality, image a jiné "benefity"), jsem ochoten si za luxus připlatit.
Já například rád nakupuji v jednom nejmenovaném obchodě, neboť jsem zde nikdy neměl problém s reklamací (pokud už k ní muselo dojít). Drobný benefit, ale za těch pár korun navíc mi to stojí.

Dnes jsem se vydal na cestu do Pardubic. Vlakem. Budu upřímný, Zjišťoval jsem si cenu na internetu a Praha - Pardubice stoji 133 Kč, což je o 51 Kč víc, než kdybych jel autobusem. Vlak tedy musí být něčím výjimečný. Začal jsem přemýšlet, co za tím "luxusem" je. Důvodů proč jsem preferoval vlak i přes tuto cenu je několik:

• vlak jezdí každou hodinu (autobus jednou dvakrát denně)
• ve vlaku je více místa na nohy (tento aspekt mimo jiné výrazně ovlivňuje i jiné mé volby - například kino)
• rychlost dopravy (cca hodina vs dve hodiny busem)

Jaká je však realita Českých drah? Nastupoval jsem ve Vršovicích. Ačkoliv jde o nově zrekonstruované nádraží, překvapilo mne zde několik logistických detailů, které zřejmě ušly pozornosti lidem od dráhy.

• při nákupu jízdenky mi "ochotná" paní pokladní řekla, že neví, kdy mi to jede, ať se zeptám na informacích (nejezdím často, ale toto se mi stalo naposled v Rumunsku v době štípacích lístků)
• vlak jedoucí z hlaváku si hned na odjezdu dal 20 minut zpoždění (kupodivu jiné rychlíky, které z hlaváku měly vyjíždět později a Vršovicemi pouze projížděly, jeli na čas, což dost rozčílilo jednu paní, která počítala s přestupem v Kolíně)
• nikde na nástupištích nebylo napsáno, jaký vlak odkud pojede (to lze zaslechnout v rozhlasu; bohužel díky zpoždění se po půl hodině nečinnosti na nádraží objevilo cca 5 vlaků v těsném závěsu a nebylo nic slyšet)

Když na to tak hledím, tak mi všechny benefity padají.

Ale ještě je tu jeden pozapomenutý aspekt. Vlak a kupé s neznámými lidmi, kteří s námi najednou sdílí část naší osobní historie. A já byl tentokrát obohacen rozhovorem s jedním již starším pánem, který od roku 1965 žije v USA a měl na svůj věk neuvěřitelně moderní názory. A hlavně si mne získal tím, že si nestěžoval (možná o to víc, že paní z Čáslavy si stěžovala neustále). Takže nakonec asi vlakem ještě někdy pojedu, i když ne kvůli službám Českých drah.

První dojmy z Ubuntu 8.10

Jaké jsou mé první dojmy? Tak trochu nesmělé. Mimo konfigurace sítě jsem vůči 8.04 nenašel mnoho výhod. Ani tolik diskutované nové pozadí plochy mne nijak neuneslo, takže jsem ho téměř okamžitě měnil.

Ale abych byl upřímný, s předchozím stavem jsme byl téměř spokojen a jediné, co mi vadilo byla správa sítí. Takže nový release přinesl to, co jsem očekával. Naopak příjemně mne potěšila jednoduchost, s jakou lze vytvořit bootovací USB,

Takže poté, co se do oficiálních repository dostane OpenOffice.org 3, bude již systém obsahovat vše, co od plnohodnotného OS očekávám.

Mé příznaky těhotenství

Čekáme miminko. Těhotenství je pro člověka obrovská změna. O tom by Zdenka mohla vykládat :-) Ale nejen pro ženu. Zrovna dneska jsem si opět ověřil, že to působí i na mne. Po náročném týdnu jsem měl prázdnou ledničku a hlad :-) Takže, jakmile jsem po dopoledním shromáždění zamířil domů, vzal jsem to přes Hypernovu. A tady to přišlo. Ty příznaky těhotenství. Konkrétně chutě :-)

Jak jsem tak procházel obchodem, představoval jsem si, co všechno (pokud možno rychle a s noblesou) jsem schopen z příslušných potravin připravit. Ale nějak jsem si nemohl vybrat, takže jsem nakonec nakoupil nějakou univerzální zeleninu, sýr a salám. Už jsem to viděl na zapečené těstoviny - prostě klasika, která nezklame (aspoň si zavzpomínám na koleji).

Jenže tím to neskončilo. Poté, co jsem dorazil domů (mimochodem, dnes bylo opravdu krásně - takové malé léto - takže cesta byla velmi příjemná), vybalil jsem věci a dal je do ledničky. A tehdy to přišlo podruhé. Jak jsem se tak nakláněl nad ledničkou, uviděl jsem tam sklenici kysaného zelí. A popadla mne strašná chuť na roštěnou s kysaným zelím (nevím, jestli to jí i jinde, ale já to opravdu můžu). Takže jsem zaklidil věci a vyrazil na lov (bez masa se roštěná dělat nedá). Nakonec jsme ulovil prase. Sice to není roštěná, ale taky dobré.

Nastal rozhodující okamžik - vyrobit ze surovin něco k snědku. A tu mi přišel vhod svatební dar ze Strahova - papiňák. Ani nevím jak, ale za necelou hodinu se mi podařilo nejen připravit suroviny, ale zaroveň z nich uvařit i chutnou krmi. Teda mně to chutnalo moc. A ještě mi zbylo na zítřek, tak doufám, že se mi zase nezmění chutě.

Tím končí gastronomické okénko do domácnosti slaměného vdovce, který trpí různými chuťovými výkyvy. A nezbývá mi než si popřát dobrou chuť :-)

Jak jsem učinil jeden nelogický krok

Všichni o nich mluví. Kdo o nich nemluví, ten o nich slyšel. Kdo o nich neslyšel, ten uslyší... No, při zkoušce z logiky bych s těmito výroky asi neuspěl. Alespoň ne, pokud bych je chtěl obhajovat jako pravdivé. Nicméně, jak všichni víme, téměř nic okolo nás není přísně logické. A o čem je řeč? O sociálních sítích.

Sociální sítě se pomalu stávají součástí našich životů. Jen si vzpomeňte - kolik vašich kamarádů má profil na Facebooku, MySpace, hi5, nebo v Čechách na lide.cz, spoluzaci.cz a podobně (je jich opravdu hodně - viz přehled na wikipedii)? Tak jsem si řekl, že to zkusím i já. Takže jsem na Facebooku :-)