Ubuntu 8.10, KDE a mé dojmy po pár měsících

Po pár měsících jsem zjistil, že nová verze mne ničím neoslovila a ani network manager, na kterého jsem se těšil, nevyřešil můj problém a konfiguraci připojení jsem stejně dělal ručně. Po úvodním zklamání jsem tedy zkusil ještě Kubuntu. Stav v jakém je KDE nyní mi však příjde ne příliš uspokojivý. Spousta klasického SW pro KDE na nové verzi funguje jen částečně. A uživatelská přívětivost vzhledem ke Gnome je někde hluboko pod bodem mrazu. Prostě zklamání.

A jaký je výsledek? Vracím se zpět na LTS a zůstávám u ruční konfigurace. Na druhou stranu, Ubuntu je stále můj favorit, takže novinky budu zkouset stále, ale pouze virtualizovaně.

Ještě že jsou Vánoce jen jednou v roce

Tak tuto větu jsem zaslechl dnes na zastávce cestou do práce. Nevím, zda paní reagovala na pána, který - ať již pil z jakéhokoli důvodu - pil mnoho. Poté, co důkladně prozkoumal chodník a láhev rumu se mu odkutálela kamsi mimo dosah, se rozhodl vstát a odejít, což se mu po asi 10 minutách skutečně podařilo. Možná reagovala na fronty a davy lidí proudící v obchodech.

Ať tak či onak, Vánoce za to přece nemohou, nebo se mýlím? Nebo snad pouhá změna data v kalendáři zvyšuje hladinu alkoholu v krvi? Nebo hustotu davu v obchodě? Řekl bych, že ne. Skoro je mi líto, že pro někoho jsou Vánoce symbolem stresu, shonu a bujarých oslav končících bolehlavem.

Pro mne jsou Vánoce dny volna a příjemých chvil s rodinou. A hlavně je to narozeninová párty muže jménem Ježíš. A o tom by měly být Vánoce, ne? Připomenout si a oslavovat, že před dvěma tisíci lety se začala psát nová etapa dějin lidstva, na kterou všichni tak toužebně čekali.

Takže šťastné a veselé a hlavně pohodové Vánoce.

Muži a ženy jsou dva různé živočišné druhy...

... kdo by neznal tuto hlášku ze Samotářů? Ale je to pravda? Biologicky asi ne, ale něco na tom určitě bude.

O víkendu jsem strávil se svojí ženou pět hodin v nákupním centru v Pardubicích a den poté asi dvě hodiny v Praze. Otázku smysluplnosti výstavby těchto nových nákupních středisek ponechávám pro tentokrát stranou. Co mne zaujalo byl obrovský rozdíl v přístupu k nakupování. Obzvlášť markantně byl rozdíl vidět v obchodech s oblečením, kde pobíhala děvčata s rozzářenýma očima od stojanu k zrcadlu, od zrcadla do kabinky, od kabinky zpět ke stojanu... Mužská část (pokud se vůbec některý zástupce silného pohlaví odvážil na toto území vstoupit) se vyznačovala spíše kamennou tváří, v níž se zračila únava a neúspěšná snaha o pochopení, co na nakupovaní může být zábavné.

Nevím, jak jste na tom vy, ale pochopit to se nepovedlo ani mně. Snažil jsem se, ale nakupování mi prostě zábavné nepřipadá. Takže asi jsme dva různé druhy a Samotáři měli pravdu :-)

Globální krize mění loga velkých firem

No, asi není třeba to komentovat :-) Koukněte, jak zareagovali v Apple, Xeroxu či jiných firmách.

Jak jsme cestovali - já a můj batoh

V pondělí jsem letěl z Oulu do Prahy. I s neuvěřitelně dlouhým přestupem v Helsinkách mi cesta trvala necelých 9 hodin (z toho 3 ve vzduchu). Jinak na tom byl můj batoh. Poté, co jsem ho v pondělí v 11:45 finského času opustil na letišti v Oulu, mu trvalo neskutečných 57 hodin, než se dostal zpátky ke mně. Cestou se podíval do Kodaně a získal několik cenných tranzitních nálepek.

Tak si říkám - mám Dánsko považovat za mnou již dobyté území? Nebo spíš za destinaci, kam se musím ještě vypravit, abych nebyl zahanben svým batohem?

Plavaní v Oulu

I když tu již nastala obleva a řeka je bez ledu, zvolili jsme pro koupání raději krytý bazén. Plán poněkud hatil fakt, že jsem si nedovezl plavky, takže koupaní předcházelo horečné procházení obchodů a hledání vhodného kousku oděvu. Vyzbrojen základní znalostí finštiny (hledal jsme uimapuku nebo uima-asu) jsem procházel regály, než jsem to vzdal a požádal personál o pomoc. Sekci uima-asu jsem v obchodě sice našel, ale byly tu pouze dětské velikosti. Paní mne dovedla k regálu, který měl zcela jiný popisek, ale správný sortiment. Plavky jsme vybrali (i když byla jen velikost XXL, která se později ukázala jako poněkud větší :-)) a vyrazili do bazénu o 15 EUR (čti éček) lehčí.
Vstup do bazénu na dvě hodiny je pro studenty za 2,10 a pro mne (duchem sice mlád, ale již nestudent) za 4,20 EUR. Za tu cenu si tu člověk může vychutnat skvělé plavání v nepřeplněném bazénu bez chlóru (nebo alespoň mé oči snášely vodu bez větších problémů), výřivku (rozumněj bazén o velikosti cca 20m x 7m, kde jsou ve stěnách nad i pod vodou a v podlaze zabudované trysky, které dokáží krásně promasírovat krk, záda, ruce, nohy...) a tobogán (opět s vlastním bazénem). To vše je korunováno několika saunami, které jsou ve Finsku nedílnou součástí nejen bazénů, ale i obyčejných koupelen v činžovních i rodinných domech. Prostě super.

Navštěva u kummi family

Včera jsme byli se Zdenkou navštívit Katriinu, Jariho, Janiku, Petera a spoustu jejich dětí. Večer jsme strávili v družném hovoru. Čeština se tu mísila s finštinou a byla prokládána anglickými překlady. Vedle výborné večeře jsem si zahrál i golf a bowling. Pravda pouze na WII, ale je to celkem sranda stát uprostřed obýváku, mávat ve vzduchu ovladačem a představovat si, že držím golfovou hůl či kouli na bowling. Dohodli jsme se, že to zkusíme i v reálu, takže pokud se podaří zamluvit dráhy, ve středu se snad ukážu v trochu lepším světle :-)