Takové normální ráno

5:00 Vstávám. Potřebuji dodělat něco do práce, tak chci využít čas, kdy doma ještě všichni spí.
5:15 Anička zjistila, že nejsem v posteli. Vstává a produktivita mé práce klesá tak na polovinu :-( Dnes zůstávám doma, protože Zdenka má přednášky a večer zkoušku z angličtiny. Takže to bude třeba nějak skloubit dohromady.
7:45 Zdenka má odcházet do školy, ale volala nám Eliška, že nejede metro a všechny autobusy jsou beznadějně přeplněné. Takže změna a jedem autem.
8:00 Vyrážíme do centra autem. Vyhýbám se magistrále a přes Michli a Nusle mířím na Albertov. Dobrá volba, jede to.
8:17 Vyhazuji Zdenku u školy (2 minuty zpoždění snad nebudou vadit). Jedině na Aničku to byl dost náhlý výsadek, takže odchod maminky chvilku oplakávala.
8:24 Vyhazuji Elišku na Štěpánské a mířím na I.P.Pavlova. Tady nefungují semafory, takže dopravu řídí dopraváci ve slušivých reflexních vestách. Snad si ještě pamatuji, co ty jejich povely znamenají. Cestou z centra zpět na Jižák stojí v protisměru kolona, kterou se proplétají 3 sanitky. Že by něco v centru? Kousek od Roztyl míjím bouračku, Jeden mladík tam zrušil svě auto o kufr auta evidentně kvalitnější výroby. Před barákem nám pro změnu začali frézovat silnici, takže doprava je tu jen v jednom pruhu. Co se to dnes děje?
8:37 Zpět doma. Bez nehody, relativně bez stresu, ale hlavně pln dojmů, které při cestě podzemím nemám šanci získat.
9:00 Volá paní, které prodáváme dětskou židličku, že je zde, Oblékám Andulku a po chvíli hledání paní najdem a židlička putuje do kufru jejího auta.
9:15 Cestou z parkovišt Andulka zamířila na prolézačky a pískoviště. Starší paní na lavičce vedle hřiště si s námi povídá a od kolemjdoucích loudí cigarety.
9:38 Balíme to na hřišti a jdeme domů, Andulka ve vchodě zkontroluje všechny dostupné schránky a zatlačí dovnitř vyčnívající letáky.
9:39 POčuji Andulce klíče, které záhy zahodí tak šikovně, že se trefí přesně do mezery mezi výtah a výtahovou šachtu. Naštěstí na nich byl token, takže nepropadly dolů.
9:50 Píšu tento blog Anička si ke kuchyňské lince přisunula židli, přes ní vylezna na linku a na barovém pultu našla čokoládu, kterou si rozbalila a začala ji konzumovat.

A to je pouze začátek, kdo ví, co nás ještě dneska čeká...

SmíchOFF

V sobotu ráno jsem po několika letech nečinnosti vyrazil na SmíchOFF. Díky Zdence a vánocům jsem zde měl zajištěnou instruktáž a pomoc zkušeného "lezce" Petra a neméně zkušené "lezkyně" Páji, takže nic nebránilo tomu se začít drápat po stěně kamsi k výšinám.

Zpočátku to celkem šlo, ruce měly ještě dost síly, stisk byl obstojně pevný a nohy sloužily na sto procent. Mé seběvědomí rostlo, i když maximálně tak na 4 či 5-. Záhy se do haly začali trousit další sportovci. Shromáždění to bylo věkem poměrně pestré, neboť nejmladší si určitě ještě dlouho budou užávat v lavicích základní školy a nejstarší si pro změnu během zaslouženého důchodu možná užívají lavic university třetího věku. Jedno však měli společné. Lezli po stěnách jako mravenci a převisy či jiné záludnosti, které ani neumím pojmenovat, překonávali s nebývalou lehkostí. Zatím co já jsme po třetím "výstupu" málem neudržel sklenici v ruce, jedna malá holka si vytahovala asi pátou cestu s označením 8+ (že by od 8 let?:-)).

Rozhodně to ale byl nadmíru povedený den a už se těší, že příště toho dokážu zase o kousek víc a nebudu poslední cestu lézt s ploutvemi místo rukou. Co není ve svalech a natrénováno, to zatím musím dohánět snahou a sem tam i nějakým tím pádem.