S kočárkem po Praze

Nechtěl bych být odkázaný jen na výtahy. Obzvláště ne v Praze a v metru. Nejen, že na většině stanic, kde potřebuji vystoupit není bezbariérový výstup. I tam, kde je, to není žádný med, potože v polovině případů je pouze pro vozíčkáře s vlastním klíčem a kočárek s dítětem do nich nesmí.

A teď něco ze života. Jeli jsme cestu Vyšehrad - Vltavská a zpátky jsme museli na Karlák, takže Vltavská - Florenc - Karlovo náměstí. Z hlediska osazení výtahy jde o nadprůměrně vybavenou cestu :-)

Na Vyšehradě se lze do metra díky nástupišti v úrovni okolního terénu dostat bez problémů. Což se dá pochopit vzhledem k Jedličkově ústavu na Vyšehradě a velkému množství vozíčkářů, kteří tu žijí.

I na Vltavské je to v pohodě. Místo jedněch jezdících schodů je výtah. A dalším výtahem se dá poměrně snadno dostat na povrch. Takže cesta tam byla relativně bezproblémová. O to "zajímavější" byla cesta zpět.

Florenc je pro neznalého docela bludiště. Z "Céčka" se dá vyjet do podzemního vestibulu, kde je třeba najít další výtah. Marně jsme hledali výtah, kterým bychom se dostali na "Béčko". Tudu cesta nevede. Je třeba najít výtah nahoru na povrch a pak podejít magistrálu a kdesi v úkrytu za McDonaldem se ukrývá další výtah. Tímto jsme se dostali nad nástupiště "Béčka" a dalším výtahem přímo k metru. Na přestup je dobré si naplánovat dobře čtvrt hodiny.

A co Karlovo náměstí? To je pro změnu bariérové, takže výtahy zde nenaleznete. Na druhou stranu, cestování s kočárkem na jezdících schodech mi přišlo mnohem pohodlnější a hlavně rychlejší, než hledání skrytých úzkých a zaplivaných výtahů na Florenci.

Takže do budoucna, pokud se s kočárkem do těchto končin vypravím, výtahy nehledám a jedu po schodech.

Ve frontě na rohlíky

Stojím v Tescu u pokladny a přede mnou paní kolem 50 let. Někdo nemocný z rodiny či známých ji poprosil, aby mu koupila kaiserky (pečivo, o němž dosud jen slyšela). To vše se dalo vyslechnout během hovoru, kdy paní podávajíc pokladnímu housky řekla jednoduše "šest" a on jí poměrně obsáhle začal vysvětlovat (ne zrovna přátelským tónem), že v těch šesti houskách má namíchané asi tři druhy a že takto to nejde. Paní byla trochu nesvá a vysvětlovala, že prostě nabrala pod cedulí kaiserka šest housek a nesledovala, která je tmavší než druhá. Přišlo mi jí líto, ale zdaleka to nebylo všechno. Po chvíli se ve frontě za mnou ozval jakýsi muž kolem třicítky a na ženu se dost nevybíravě obořil. Že prý zdržuje. A já? Já mlčel.

Nedokázal jsem najít slov, jak vysvětlit tém hulvátům, že se ženou se takto nemluví a obzvlášť ne se starší. Připadal jsem si jak v jiném světě. Kde se mají děti naučit slušnému chování, když jejich rodiče jsou takoví?! Jakým vzorem budu pro svoji dceru já? Doufám, že lepším.

Světový den modliteb

Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky.

Tato výzva z Bible byla součástí emailu, ve kterém jsme byli na Světový den modliteb pozváni. Jelikož Anička přišla na svět za vydatné modlitební podpory, rozhodl jsem se, že se shromáždění zúčastníme i s ní - byť jen na chvíli. A tak jsme v neděli 31.5.2009 kolem druhé dorazili k Betlémské kapli a mohli být alespoň z venku účastni tohoto důležitého shromáždění uprostřed Prahy. Řekl bych, že Anička byla suveréně nejmladší účastník shromáždění.

Jaký bude mít tato akce dopad na situaci v ČR? To uvidíme:-)