První zkušenosti s Opencard

Jsem občanem města Prahy a pro své cesty po matičce se stovkami věžiček využívám služeb hromadné dopravy (v Praze si tento název opravdu zaslouží a řekl bych, že teprve zde plně vynikne skutečná podstata tohoto slova). Také nerad dělám věci, o nichž nejsem přesvědčen, že jsou spravné a mají smysl. Jedna z těchto věcí je například cestování bez lístku.

Díky těmto skutečnostem jsem byl na konci prázdnin dopravním podnikem postaven před hotovou věc - chci-li příští rok mít celoroční kupón, musím si pořídit Opencard. A byla to výzva. Počkal jsem si na okamžik, kdy začali žádosti brát i v knihovně, neboť jsem chtěl mít vše na jedné kartě (jízdenku, parkování i průkaz do knihovny) a vyrazil jsem. Žádost nebyla složitá, i když informací o ochraně dat a marketengových účelech u ní bylo víc než se mi líbilo. Další frontu už jsem stát nechtěl, tak jsem si nechal poslat kartu domů.

A přišla. Sice se zpožděním, ale přišla. Trochu jsemse obával, že nestihnu termín s 10% slevou, ale zdá se, že DPP přecenil své síly a akci protáhli. Takže až tak moc jsem se nebál a v klidu jsem na vše zapomněl. Teprve předevčírem mi došlo, že říjen se chýlí ke svému konci a pomalu začne padat listí i v kalendářích. Tu mi došlo, že sice mám bíločervený plast s mým neumně naskenovaným portrétem, ale nic na něm.

Nastala fáze dvě - nákup a nahrávání kupónu na kartu. Vzhledem k předchozím zkušenostem jsem očekával, že mne čeká ještě minimálně jedna fronta. Ale čekalo mne příjemné překvapení. Kupón jsem celkem intuitivně koupil v eshopu a vlastní nahrání na kartu jsem provedl druhý den cestou do práce v metru. Prostě pohoda. Snad jediná výtka by vedla k emailové smršti, která nákup doprovází. To, že chodí emaily potvrzující objednávku, její stav a následné dobití, je super. Chtělo by to však trochu upravit textace těchto emailů, neboť obsahují spoustu informací, ale v případě, že platíte elektronicky (což u eshopu předpokládám bude velká část klientů), má pro vás email téměř nulovou informační hodnotu. Například to, co se stane, když zasunete kartu do automatu v metru, se nedozvíte.

Mohu prozradit, že žádný další identifikátor platby či čehokoli jiného není potřeba. Přístroj nahraje aplikace a dobije kupón a hotovo. A tak to bylo i u mne. Taď ještě uvidím, jestli i knihovna bude stejne snadná. Zatím jsem spokojen.

Výlet do Brna a GPS (kterou nemám)

O víkendu jsme se Zdenkou byli navštívit Moniku s Pavlou a Šťastnou rodinu do Brna. Cestování po republice probíhalo bez problémů, nicméně v Brně jsem zjistil, že nějaká navigace, která by mi pomohla se orientovat ve spleti brněnských uliček a objížděk, by se hodila. Ani jsem netušil, že jedno město může být tak rozkopané. A to nechci komentovat situaci, kdy se mi nepodařilo dostat se k Pavle na kolej, protože všechny odbočky vedoucí k ní byly buď překopané, nebo na nich byl zákaz vjezdu (i když, zdá se, si z těchto zákazů místní mnoho nedělají). V hlavě se mi zákonitě začaly objevovat přístroje, které charakterizují písmenka GPS.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem si dnes ráno četl zprávu, kam až člověka může navigace dovést. Stačí trocha nepozornosti a hodně důvěry v techniku a jste v jezeře. Nevěříte? Tak se přesvědčte.

Open Office 3 a Ubuntu 8.10

Tak už je tu konec října. Letos jsem se těšil hned na dvě věci ze světa SW a OS. Jednak Open Office 3, který už je na světě i v CZ verzi a druhak Ubuntu 8.10, na které si ještě počkám.

No a těď si jdu zase hrát s tím OOO3. Dělám nějakou prezentaci o Krétě, tak uvidím, jestli se povede.

Je možné odsoudit Boha?

Podle soudce Marlon Polka ne. Proto odmítl příjmout žalobu, kterou podal odpůrce křesťanství Chambers minulý rok, kdy zažádal soud, aby trvale zakázal Boha. Podle senátora státu Nebraska totiž Bůh proti němu a jeho voličům z Omahy zosnoval teroristický útok, vnuknul lidem strach a způsobil smrt, destrukci a terorizaci milionů obyvatel Země.

V čem byla chyba? Žalující nevyplnil řádně adresu Všemohoucího, a žádná taková adresa ani upřesněna být nemůže. Podle zákonů státu Nebraska musí mít žalobce přístup k obžalovanému, aby se mohla žaloba hnout kupředu.

"Tento soud shledal, že zde nemůže být nikdy vykonáno právo na jmenovaném žalovaném, toto jednání bude proto rozpuštěno pro zaujatost," uvedl Polk.

"Soud sám o sobě uznal existenci Boha. Konsekvencí tohoto uznání je uznání boží vševědoucnosti. Protože Bůh ví vše, Bůh si všiml i této žaloby," uvedl senátor Chambers, který se tak zřejmě odvolá. Má na to třicet dní. Tak uvidíme :-)

Golfová hřiště v Praze a politika

V poslední době se množí demonstrace za udržení stávajícího lesního porostu v Klánovicích, který má padnout za oběť dalšímu golfovému hřišti. Golf nehraji, tak netuším jak moc potřebují Klánovice další golfové hřiště. Ekonomicky je to zřejmě výhodné. Netuším ani v jakém stavu je onen les, ale zarazilo mne, že se v něm podařilo narychlo najít i nějaký velmi ohrožený hmyz.

Trochu z druhého konce to vzal Metrostav ve Stromovce. Tam už poměrně rozsáhlé travnáté plochy byly, takže stačilo udělat pár jamek a "golfové hřiště" pro začátečníky v centru je hotové (bude opravdu umění minout :-)) - a bez ptaní. Pravda, vzali to trochu megalomansky a obě jamky, které tu postupně vytvořili, měly několikametrové rozměry (a to na hloubku). Nemůže se jim ale upřít snaha o moment překvapení. Skoro by člověk řekl, že to překvapilo i je.

Ale nejen golf je společným jmenovatelem těchto pražských kauz (i když v druhém případě jde spíš o vedlejší produkt :-)). Obě tyto kauzy se dali krásně politicky využít. Tak se i využili. A protože jde o přírodu, tak se ozývají hlavně zelení. V prvním případě jde o představitele Klánovic, což mi příjde legitimní. V druhém případě podal magistrát 13.10.2008 trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli obecnému ohrožení. O dva dny později (a dva dny před volbami) nahlas a před novináři zvažuje trestní oznámení Martin Mejstřík. Pro změnu přímo na Pavla Béma. Uvidíme, zda mu to politicky pomůže. Spíš si myslím, že si postupně vykopává politický hrob o rozměrech, které si nezadají s kráterem ve Stromovce.

A můj názor? Informace mám jen z tisku a netu, ale osobně bych nechal Klánovicím les a Metrostavu dal pokutu ve výši, která je nepoloží, ale citelně zasáhne. A rozhodně bych nechal dělat geologický průzkum ještě někoho jiného.

Jak jsme po dlouhé době slyšel němčinu

Německy jsme se učil na základce - asi jeden rok. Když jsme pak přešel na reálné gymnázium, myslel jsem si, že mám před svými spolužáky náskok, neboť oni se většinou učili jen angličtinu. Jaké bylo mé překvapení, když všechno mi doposud známé učivo jsme tehdy probrali na první hodině. A dokonce i něco navíc. Tehdy jsem si uvědomil, že do německy mluvícího světa budeme mít výbornou průpravu.

Nějaký ten pátek uplynul a má němčina se stala víceméně pasivní. Přesto ještě obstojně rozumím, i když stvořit kloudnou větu bez chyb je pro mne úkol téměř nadlidský. Proto mne celkem zaujal rozhovor tří lidí na Národní třídě (ne, většinou neposlouchám cizí hovory, ale tento byl nepřeslechnutelný). Kdosi tam mírně ušišlanou němčinou vlemi zaníceně vysvětloval německým turistům, jak se dostat kamsi na nábřeží. Otočil jsme se, neboť mne zajímalo, kdo v dnešní "anglické" době ovládá tak bravurně jazyk našich sousedů. A byl jsme v šoku. Nikdy bych si nemyslel, že mám vůči lidem předsudky (mé "škatulkování" na lidi z města a z vesnice je spíše hra na odhad člověka, než cokoli jiného). Nicméně to, co jsem viděl jsem nečekal. Onen človíček s plynnou němčinou a dokonalým přízvukem měl na sobě již drahnou dobu neprané oblečení, v rukou igelitové tašky plné prázdných pivních lahví, tvář zarostlou a mastné vlasy rozcuchané a zubů v ústech jen pomálu (proto asi i ta skvěle šišlavá výslovnost). Poté, co turistům vysvětlil, co a jak, v klidu odkráček směrem k metru, kde byli jeho kamarádi.

Kdo to vlastně byl? Proč se dostal na ulici? Proč...? A najednou jsem si uvědomil, že nevím nic o bezdomovcích, o jejich osudech, ale vím, že by každý měl mít šanci. I oni.

Drupal vs WordPress na ic.cz

O víkendu jsem si zase hrál s počítačem. Vlastně nevím, že mi to v práci nestačí, co? Tentokrát jsem zkoušel dva z nejrozšířenějších redakčních systémů - Drupal a WordPress. Začínal jsem s Drupalem, v pohodě jsem ho nainstaloval na svůj počítač (předtím bylo potřeba nainstalovat Apache2, MySQL a PHP5, v Ubuntu je to ale pomermě snadné díky balíku LAMP). Rozhodl jsme se, že zkusím nainstalovat ho i někam na server. Volba padla na freehosting na ic.cz. Bohužel záhy jsem zjistil, že díky nastavení Apache, zde Drupal nerozchodím. Druhý volba byl WordPress. Ten šel nainstalovat poměrně snadno. Jen se mi až tolik nelíbí. Ale ještě je brzy hodnotit. Ať tak, či onak - byly to mé první kroky s PHP a docela to šlo :-) I když jsem zatím maximálně lokalizoval a mírně upravoval šablony.