Uzdravení dvou posedlých mužů
Když přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ Opodál se páslo veliké stádo vepřů. A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“ On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.Přemýšlel jsme nad reakcemi jednotlivých postav. co se jim asi hodilo hlavou? Co posedlému, který byl osvobozen jedním jediným Ježíšovým slovem? Co pasákům stáda vepřů? Také bych vzal nohy na ramena či byl rozhořčený nad ztrátou majetku? Co měšťané? Také bych měl strach, co se stane příště? A co si asi myslel Ježíš? Byl zklamaný z reakce občanů města? Ještě tolik zde mohl učinit.
Jak bych se asi zachoval já na místě měšťanů? Také bych vyhnal Ježíše? Odpovědi na tyto otázky by se dost lišily podle toho, zda bych věděl, kdo je Ježíš. Pokud bych ho neznal, asi bych se zachoval stejně. Byl by to pro mne neznámý člověk, který sice pomohl dvěma lidem, ale zároveň připravil o majetek mé známé. A bál bych se, co bude dál? Co když jeho pobyt městu víc uškodí, než přinese?
Pokud bych věděl, kdo je Ježíš, otevřel bych brány města dokořán. Věděl bych, že prasat do moře naskáče ještě mnoho, ale nakonec to bude pro všechny přínos. Možná ne finanční, ale majetek si do hrobu nikdo nevezme.
Uvědomil jsem si, že rozhodnutí přijmout Ježíše mohu udělat na základě jednoho zázraku (uzdravení posedlí), pro většinu je ale důležitější je vědět, kdo opravdu je Ježíš. A to bylo a je úkolem učedníků. A městu v gadarenské krajině tato informace chyběla.
A co tady a teď? Jsem dobrým nosičem dobré zprávy? Jak by se rozhodli mí přátelé?
