Prezidentské volby

K prezidentským volbám se vyjadřoval snad každý. Z tohoto důvodu mi přišlo zbytečné je jakkoli komentovat. Možná i z toho důvodu, že do druhého kola se nedostal nikdo z kandidátů, které bych volit chtěl. Vybíral jsem tak menší zlo. Přesto udělám výjimku a přidám pár postřehů, které jsem si z prezidentských voleb odnesl.

• Mezi kandidáty se našlo několik lidí, které bych si na postu prezidenta dokázal představit. A jsem rád, že tito lidé byli vidět, byť nevyhráli a nedostali se ani do druhého kola.
• Lidé dostali do rukou nástroj, jak přímo zvolit prezidenta, který je bude nejlépe reprezentovat. Nyní už nemohou reptat, že byl zvolen někdo proti jejich vůli.
• Prezident se díky přímé volbě stal zrcadlem národa. Pro nás i pro okolní státy. S jeho názory a postoji, způsobem chování a charakterem se identifikovala nadpoloviční většina voličů – to je silný mandát.
• Průběh prvního i druhého kola jasně ukázal sílu médií (internet, televize, tisk …). Stejně jako v případě parlamentních či krajských voleb zvítězili marketingově zdatní kandidáti s dostatečnými finančními zdroji.
• Druhé kolo rozdělilo společnost, církev a často i rodiny na dva tábory. Ačkoliv oficiálně se volil prezident, reálně tu bojovali mezi sebou příznivci jednotlivých kandidátů. Nehledal se nejlepší prezident. Hájil se tu Schwarzenberg a Zeman jako osobnosti a jejich světonázor.

Kým pro mne je prezident

Přiznám se, ani já jsem nečetl ústavu a všechna práva a povinnosti prezidenta. Nicméně žijeme v parlamentní demokracii a prezident pro mne představuje především symbol.

• Prezident by měl být člověk inteligentní a moudrý (pozor nejedná se o to samé).
• Měl by znát zájmy své země a důstojně je hájit a zemi reprezentovat.
• Měl by být morální autoritou (ne bez chyb, ale schopný sebereflexe a změny) a sjednocujícím státníkem.

Oba dva mají své chyby, u obou je cítit korupce. Oba dva ale mají i svá pozitiva.

Předvolební kampaň v posledním týdnu byla všechno, jen ne důstojná. Z obou kandidátů jsem preferoval Karla Schwarzenberga, a tak mi nezbylo než konstatovat:„Sice prohrál, ale alespoň se nesnížil ke lžím a pomluvám - respekt!“. Vzhledem k věku a povaze útoků, které na Karla Schwarzenberga a jeho rodinu byly vedeny v posledních předvolebních dnech, to byl opravdu výkon hodný respektu. Naproti tomu Miloš Zeman téměř každý den musel opravovat výroky své, či svého volebního štábu. Inzerát v Blesku, který vyšel v pátek, jsem nekomentoval, chci věřit, že s ním neměl nic společného.

„Kalousek to myslím vyjádřil výstižně: "Máme, co si zasloužíme."”. Konstatovaní faktu a jeden z nejkratších souhrnů výsledku voleb, který je akorát tak vhodný pro status na FB. Tento výrok by platil i v případě výhry Karla Schwarzenberga. Prezidenta jsme zvolili v demokratických volbách. Je to náš prezident. I když se mu to nelíbí, bude muset být prezident všech. Ne jen těch spodních 10 miliónů.

Církev

Mnoho lidí se bylo schopno vybičovat k nebývalé aktivitě v boji za svého kandidáta. Každý den jsem dostal zaručenou zprávu, proč právě ten, či onen je ten pravý. Mnohdy odesílatel měnil svůj pohled na věc i několikrát denně. Často spolu dva přátelé kvůli rozdílným pohledům na věc přestali komunikovat. Proč? Karel Schwarzenberg i Miloš Zeman jsou přeci jen lidé, ne?

Proč nejsme stejně zapálení i pro Boha? A co vlastně radí Bible ve vztahu k autoritám?

„Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.“ (1 Timoteovi 2:1 -2)

Ať již je prezidentem, premiérem, senátorem, poslancem či soudcem kdokoliv, jsou to lidé s autoritou a mocí. Máme výsadu, že se můžeme podílet na volbě těchto autorit (u prezidenta nyní dokonce přímo). Kostky vrženy. Nyní je důležité, aby svěřené pravomoci využíval zodpovědně, čestně a s moudrostí. To minimum, co pro to můžeme udělat, známé už 2000 let.