Ve frontě na rohlíky

Stojím v Tescu u pokladny a přede mnou paní kolem 50 let. Někdo nemocný z rodiny či známých ji poprosil, aby mu koupila kaiserky (pečivo, o němž dosud jen slyšela). To vše se dalo vyslechnout během hovoru, kdy paní podávajíc pokladnímu housky řekla jednoduše "šest" a on jí poměrně obsáhle začal vysvětlovat (ne zrovna přátelským tónem), že v těch šesti houskách má namíchané asi tři druhy a že takto to nejde. Paní byla trochu nesvá a vysvětlovala, že prostě nabrala pod cedulí kaiserka šest housek a nesledovala, která je tmavší než druhá. Přišlo mi jí líto, ale zdaleka to nebylo všechno. Po chvíli se ve frontě za mnou ozval jakýsi muž kolem třicítky a na ženu se dost nevybíravě obořil. Že prý zdržuje. A já? Já mlčel.

Nedokázal jsem najít slov, jak vysvětlit tém hulvátům, že se ženou se takto nemluví a obzvlášť ne se starší. Připadal jsem si jak v jiném světě. Kde se mají děti naučit slušnému chování, když jejich rodiče jsou takoví?! Jakým vzorem budu pro svoji dceru já? Doufám, že lepším.