Moje nejlepší narozeniny aneb jak jsem to viděl já
Druhá část nadpisku je velmi důležitá, neboť celý den jsem byl neustále vyváděn z omylů a překvapován dokonale maskovanou akcí, kterou pro mne zorganizovala moje žena. Ale to předbíhám...
Vše začalo již brzo ráno. Asi tak ve čtvrt na jednu. Zatímco jsem v kuchyni domýval nádobí a těšil se, že už půjdu spát, spustila Zdenka jednu pečlivě připravovanou a přísně tajnou akci. Odeslala mi totiž email do práce (abych nemohl plán odhalit ještě doma) a dál se tvářila jako by se nic nedělo.
Něco po sedmé jsme vstali a vzápětí jsem dostal krásný dárek - lístky do Národního divadla na Sluhu dvou pánů. Moc mne to potěšilo a vzhledem k tomu, že rodinnou oslavu jsme již prožili minulý víkend, počítal jsem s tím, že šlo o třešničku na dortu a narozeninové slavení tak máme za sebou.
"Pokud to půjde, zkus odejít z práce kolem páté. Něco dobrého uvařím." S těmito slovy na rtech odešla Zdenka na nedaleké gymnázium poučit studenty o vnitřních geologických dějích a doplnit si svou sbírku chemických písemek (zrovna teď se jim věnuje a hodlá je vrátit zpět majitelům i s hodnocením). A já? Já šel do práce. A ani mi nepřipadlo divné, že do batohu se mi kdo ví jak zatoulala i periodická tabulka.
Jaké však bylo mé překvapení, když jeden z prvních emailů byl od mé ženy. Byl to první článek slibně se rozvíjející řetězové hry. Podstatné sdělení pro mne bylo, že musím být v 16:20 na Vyšehradě, kde mi někdo předá informaci, kam dál a že ta periodická tabulka v batohu není náhodou. Dopis končil slovy: "Potvrď instrukce".
Této výzvě se nedalo odolat a potvrdil jsem, že jdu do toho .-) Na Vyšehrad jsem dorazil trochu v předstihu, ale během několika minut dorazil Petr. Zpráva se skládala s básničky, jejíž jedna část mi měla zůstat utajena a druhá určovala, kam mám jít dál. Místo bylo zašifrováno, ale naštěstí byla věta jen pozpátku psaná morseovka, takže po pár minutách jsem již mířil na Budeč. Počítal jsem, že Petr pojede se mnou, někoho ještě po cestě přibereme a na konci se sejdeme u nás. Petr ale spěchal kamsi na Štěpánskou, takže na I. P. Pavlova jsme se rozešli.
Na Budči mne čekala další zpráva, tentokrát mi Leoš doručil básničku, jejíž podstatná část určující další mé kroky byla napsána pomocí protonových čísel. Díky tabulce byl i tento úkol zdárně za mnou a za chvíli jsem již seděl v metru na jižák, kde pro mne bylo přichystáno další překvapení.
Na koleji jsem čekal, že zprávu dostanu od některé ze Zdenčiných bývalých spolubydlících. Ale má žena umí umocnit moment překvapení. Básničku (šifrovaná část byla tentokrát ve formě sudoku) mi totiž předala Terezka, která se se Zdeničkou ani tak moc nezná! Sudoku jsem doluštil, rozloučil se s Terezkou a v mírném sprintu jsem doběhl autobus na Chodov, neboť mé příští stanoviště byla porodnice v Podolí.
Na jižáku jsem se trochu zdržel, takže z Vyšehradu jsem k nemocnici seběhl a v 18:20 jsem se konečně setkal se Zdenkou. Byl jsem z celé té hry úplně unešen. Fascinovalo mne, že se Zdence podařilo přemluvit několik mých kamarádů, aby se do toho také zapojili a že stihla vymyslet všechny ty básničky a šifry. A kam teď? Domů. Prý mne tam čeká večeře a odpověď na některé další hádanky, které byly ukryty v básničkách.
Když jsme přefuněli kopec a dorazili domů, zjistil jsem, že se mi ztratil klíč od bytu. Naštěstí Zdenka měla svůj a i když mi za to trochu vyhubovala, mou náladu to ani trochu nepokazilo. Odemkli jsme a já si šel odložit batoh do pokoje. Rozsvítil jsem a ... stálo tam přes dvacet lidí, kteří všichni přišli oslavit mé tři křížky. Včetně těch, kteří mi předávali šifry. No prostě super.
Oslava byla nádherná - třípatrový dort s ovocem, zeleninovosalámovosýrový dost v aspiku, chlebíčky, sekt, víno i džus, prostě nádhera. Navíc mne čeká 5 hodin v podzemí na jižní Moravě, 6 DVD Byl jednou jeden život a digitální chůvička pro potomka :-) Pro naše malé byl i největší z darů (velikostně) - cestovní postýlka.
Suma sumárum - byly to nejpodařenější narozeniny v mém životě. A také nejutajenější. Hlavně přede mnou :-)
Vše začalo již brzo ráno. Asi tak ve čtvrt na jednu. Zatímco jsem v kuchyni domýval nádobí a těšil se, že už půjdu spát, spustila Zdenka jednu pečlivě připravovanou a přísně tajnou akci. Odeslala mi totiž email do práce (abych nemohl plán odhalit ještě doma) a dál se tvářila jako by se nic nedělo.
Něco po sedmé jsme vstali a vzápětí jsem dostal krásný dárek - lístky do Národního divadla na Sluhu dvou pánů. Moc mne to potěšilo a vzhledem k tomu, že rodinnou oslavu jsme již prožili minulý víkend, počítal jsem s tím, že šlo o třešničku na dortu a narozeninové slavení tak máme za sebou.
"Pokud to půjde, zkus odejít z práce kolem páté. Něco dobrého uvařím." S těmito slovy na rtech odešla Zdenka na nedaleké gymnázium poučit studenty o vnitřních geologických dějích a doplnit si svou sbírku chemických písemek (zrovna teď se jim věnuje a hodlá je vrátit zpět majitelům i s hodnocením). A já? Já šel do práce. A ani mi nepřipadlo divné, že do batohu se mi kdo ví jak zatoulala i periodická tabulka.
Jaké však bylo mé překvapení, když jeden z prvních emailů byl od mé ženy. Byl to první článek slibně se rozvíjející řetězové hry. Podstatné sdělení pro mne bylo, že musím být v 16:20 na Vyšehradě, kde mi někdo předá informaci, kam dál a že ta periodická tabulka v batohu není náhodou. Dopis končil slovy: "Potvrď instrukce".
Této výzvě se nedalo odolat a potvrdil jsem, že jdu do toho .-) Na Vyšehrad jsem dorazil trochu v předstihu, ale během několika minut dorazil Petr. Zpráva se skládala s básničky, jejíž jedna část mi měla zůstat utajena a druhá určovala, kam mám jít dál. Místo bylo zašifrováno, ale naštěstí byla věta jen pozpátku psaná morseovka, takže po pár minutách jsem již mířil na Budeč. Počítal jsem, že Petr pojede se mnou, někoho ještě po cestě přibereme a na konci se sejdeme u nás. Petr ale spěchal kamsi na Štěpánskou, takže na I. P. Pavlova jsme se rozešli.
Na Budči mne čekala další zpráva, tentokrát mi Leoš doručil básničku, jejíž podstatná část určující další mé kroky byla napsána pomocí protonových čísel. Díky tabulce byl i tento úkol zdárně za mnou a za chvíli jsem již seděl v metru na jižák, kde pro mne bylo přichystáno další překvapení.
Na koleji jsem čekal, že zprávu dostanu od některé ze Zdenčiných bývalých spolubydlících. Ale má žena umí umocnit moment překvapení. Básničku (šifrovaná část byla tentokrát ve formě sudoku) mi totiž předala Terezka, která se se Zdeničkou ani tak moc nezná! Sudoku jsem doluštil, rozloučil se s Terezkou a v mírném sprintu jsem doběhl autobus na Chodov, neboť mé příští stanoviště byla porodnice v Podolí.
Na jižáku jsem se trochu zdržel, takže z Vyšehradu jsem k nemocnici seběhl a v 18:20 jsem se konečně setkal se Zdenkou. Byl jsem z celé té hry úplně unešen. Fascinovalo mne, že se Zdence podařilo přemluvit několik mých kamarádů, aby se do toho také zapojili a že stihla vymyslet všechny ty básničky a šifry. A kam teď? Domů. Prý mne tam čeká večeře a odpověď na některé další hádanky, které byly ukryty v básničkách.
Když jsme přefuněli kopec a dorazili domů, zjistil jsem, že se mi ztratil klíč od bytu. Naštěstí Zdenka měla svůj a i když mi za to trochu vyhubovala, mou náladu to ani trochu nepokazilo. Odemkli jsme a já si šel odložit batoh do pokoje. Rozsvítil jsem a ... stálo tam přes dvacet lidí, kteří všichni přišli oslavit mé tři křížky. Včetně těch, kteří mi předávali šifry. No prostě super.
Oslava byla nádherná - třípatrový dort s ovocem, zeleninovosalámovosýrový dost v aspiku, chlebíčky, sekt, víno i džus, prostě nádhera. Navíc mne čeká 5 hodin v podzemí na jižní Moravě, 6 DVD Byl jednou jeden život a digitální chůvička pro potomka :-) Pro naše malé byl i největší z darů (velikostně) - cestovní postýlka.
Suma sumárum - byly to nejpodařenější narozeniny v mém životě. A také nejutajenější. Hlavně přede mnou :-)
