Pár postřehů z "nabitého" víkendu

Co jsem se počátkem června naučil?

Oblast IT:

• Nikdy nepřerušovat počítač v jeho práci (obzvlášť, když upgraduje systém), neboť předpokladaných 10 minut uspory času ("Teď to stopnu, a pak budu prostě pokračovat, kde jsme skončil.") může narůst do ztráty 10 hodin.
• Kombinace nefunkční disketové mechaniky naplněné plastelínou, zanešené staré CD ROM mechaniky s chybovým čtením a BIOSem nepodporujícím bootování z USB je poměrně významná komplikace při instalaci systému.
• Linuxová distribuce, která se instaluje stylem nejdřív základní systém, a pak z příkazové řádky doinstalovat zbytek ze sítě, není pro mne (navíc když již instalace probíhá z textového režimu, protože pro ni není dost RAM a repositoře májí v defaultu nastavené neexistující zdroje).
• Když už nic nefunguje, stále je tu jedna naděje. I když to nemá žádné racionální zdůvodnění, funkční systém jsem na počítač dostal jen díky modlitbám, aby se z té CD ROMky dalo číst (když uvidíte 10x za sebou, že systém skončil instalaci na 62 %, modlitba za 63. procento vám jde úplně sama a hlavně tak kolem čtvrté ráno, když víte, že musíte brzo vstávat).

Meteorologické když:

• Když  je celý den vedro a večer se na západě objeví mraky - bude asi pršet.
• Když jsou mraky dost černé a daleký obzor mírně rozmazaný - bude určitě pršet.
• Když je jasno a bezvětří, ale v dálce vidím temno a ohýbající se stromy - bude foukat.
• Když vidím, že ty stromy moc nevidím - bude taky pršet.
• Když se na hladině rybníka začnou objevovat soustředné kružnice ve větším než malém množství - nejsou to ryby, ale už prší i tady.
• Když se hnědozelená klidná hladina začne podobat spíš Žlutému moři v době, kdy výletní lodě zůstavají v přístavu - prší hodně a vítr taky není nejslabší.
• Když index promoknutí (kolik minut trvá, než vše co máte na sobě je totálně promočené) se pohybuje kolem jedné (ekvivalent přímého zásahu vodním dělem) - prší fakt hodně.
• Když déšť bolí - padají kroupy.
• Když jste v lese, počasí splňuje požadavky uvedené výše a vy slyšíte praskání - padají stromy a vy máte štěstí, že ne zrovna ty, pod nimiž stojíte.

Ze života v přírodě:

• Když padají kroupy zhruba vodorovně - je lepší se někde schovat.
• Ve vichřici by se nemělo stát pod stromy, ale co dělat, když jste v lese?
• Člověk se od vody může vrátit zcela mokrý, i když se nekoupal.
• Stejný zážitek mohou dva lidé vnímat různě - ja si tu bouřku opravdu užil :-)

Něco málo ze styku s úřady:

• Na všechno existuje zákon nebo vyhláška.
• I když úředníci chápou, že jde někdy o poměrně bizardní a nelogické požadavky, jiná vyhláška či zákon jim nedovolí udělat věci podle zdravého rozumu.
• Chce občan dostat něco od státu? Může požádat až 3 měsíce zpětně. Chce stát něco od občana? Má právo své nároky uplatňovat až 20 let dozadu.
  
  K tomu to se váže i jedno konkrétní doporučení. Vyřizujete-li si něco na konzulátě v zahraničí (třeba rodné listy pro své děti narozené a žijící mimo ČR) ověřte si, že vaše žádost byla řádně zpracovaná i na straně evidence obyvatel. Jinak zjistíte, že jste sice pro své děti nechtěli trvalý pobyt na území ČR, ale pouze občanství, ale díky kaskádě vyhlášek a nařízení jim ho stát automaticky přidělil a po pár letech si vzpomněl, že by po vás mohl chtít poplatky za popelnice. Tak vám pošle dopis do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště (kde již léta nežijete, ale nikdo vám neřekl, kolik poplatků a jiných povinností se váže na toto české specifikum). Ten si samozřejmě nevyzvednete, takže jej vyvěsí na vývěsku. Tím je doručen a vymáhání poplatků až za 20 let zpět může začít.
• Ke každé žádosti je třeba oběhat nejméně 4 další instituce (to i v případě, že všichni pracují s centrálním registrem, takže přistupují do stejných databází).
  
  Co mi ale nejde do hlavy je architektura toho centralniho registru. Chápu, že každý má jiná práva a tudíž vidí pouze některé věci a z pohledu ochrany osobních dat je "systémovější", když si vystojím frontu na 4 úřadech, kde mi vytisknou 4 potvrzení a donesu je zpět. Nicméně zde je opět ručně zanesou do nějaké části registru na níž mají práva, aby s nimi mohli pracovat. A tady se začínám ztrácet. Kde jsou tedy uložena ta primární data? Nebo na základě toho, že jim donesu papír z jiného oddělení získavají přístup k příslušným tabulkám? No, bylo by zajímavé vidět, jak to vlastně všechno funguje.