Za "luxus" se platí

Ano, o tom asi nikdo z nás nepochybuje. Většinou se však ona luxusní část služeb či výrobku vyzdvihuje, aby byla se značkou spojena a ta z této povědomosti mohla těžit. Teprve pokud získám něco navíc (většinou jde o záruku kvality, image a jiné "benefity"), jsem ochoten si za luxus připlatit.
Já například rád nakupuji v jednom nejmenovaném obchodě, neboť jsem zde nikdy neměl problém s reklamací (pokud už k ní muselo dojít). Drobný benefit, ale za těch pár korun navíc mi to stojí.

Dnes jsem se vydal na cestu do Pardubic. Vlakem. Budu upřímný, Zjišťoval jsem si cenu na internetu a Praha - Pardubice stoji 133 Kč, což je o 51 Kč víc, než kdybych jel autobusem. Vlak tedy musí být něčím výjimečný. Začal jsem přemýšlet, co za tím "luxusem" je. Důvodů proč jsem preferoval vlak i přes tuto cenu je několik:
  • vlak jezdí každou hodinu (autobus jednou dvakrát denně)
  • ve vlaku je více místa na nohy (tento aspekt mimo jiné výrazně ovlivňuje i jiné mé volby - například kino)
  • rychlost dopravy (cca hodina vs dve hodiny busem)

Jaká je však realita Českých drah? Nastupoval jsem ve Vršovicích. Ačkoliv jde o nově zrekonstruované nádraží, překvapilo mne zde několik logistických detailů, které zřejmě ušly pozornosti lidem od dráhy.
  • při nákupu jízdenky mi "ochotná" paní pokladní řekla, že neví, kdy mi to jede, ať se zeptám na informacích (nejezdím často, ale toto se mi stalo naposled v Rumunsku v době štípacích lístků)
  • vlak jedoucí z hlaváku si hned na odjezdu dal 20 minut zpoždění (kupodivu jiné rychlíky, které z hlaváku měly vyjíždět později a Vršovicemi pouze projížděly, jeli na čas, což dost rozčílilo jednu paní, která počítala s přestupem v Kolíně)
  • nikde na nástupištích nebylo napsáno, jaký vlak odkud pojede (to lze zaslechnout v rozhlasu; bohužel díky zpoždění se po půl hodině nečinnosti na nádraží objevilo cca 5 vlaků v těsném závěsu a nebylo nic slyšet)
Když na to tak hledím, tak mi všechny benefity padají.

Ale ještě je tu jeden pozapomenutý aspekt. Vlak a kupé s neznámými lidmi, kteří s námi najednou sdílí část naší osobní historie. A já byl tentokrát obohacen rozhovorem s jedním již starším pánem, který od roku 1965 žije v USA a měl na svůj věk neuvěřitelně moderní názory. A hlavně si mne získal tím, že si nestěžoval (možná o to víc, že paní z Čáslavy si stěžovala neustále). Takže nakonec asi vlakem ještě někdy pojedu, i když ne kvůli službám Českých drah.

Oblíbené příspěvky